Někdy nás život, v mém případě láska J, zavede daleko od domova. Od mládí jsem byla dobrodruh, takže stěhování do Egypta byla pro mě jen další z výzev v mém životě. Člověk, když se někam stěhuje, si zjistí informace o tom místě jěště předem, ale co si budeme namlouvat, realita je většinou trošku jinde.
Můj příjezd do Port Saidu byl doprovázen velkým „woow moře“. Pro člověka z vnitrozemského státu, něco úžasného. Vůbec mi v tu chvíli nevadilo, že je moře špinavé, kalné a pláže plné odpadků. Důležitého bylo, že tam moře je a co víc, viděla jsem na něj z balkónu a pěšky k němu bylo jen 5 minut.
Po několika letech, vlastně po prvním roce, jsem už žádné wow na moře neříkala, přišlo mi to jako běžná věc a občas jsem nechápala rodinu a blízké, kteří za mnou přijeli a měli to stejné wow jako já na začátku :)
Pomalu jsem si začínala zvykat na život v jiném státě, v jiném městě, s jinou mentalitou. Před příjezdem jsem uměla trošku arabsky.... no uměla, to je asi tak, když uděláte maturitu z angličtiny s odřenýma ušima a vyrazíte dobývat anglicky mluvící svět. Vždyť přece jazyk umíte, tak to nemůže být žádný problém. Ale ono ejhle, jiný přízvuk i hovorová řeč se velmi liší od učebnicové výuky a náhle zjistíte, že neumíte vlastně skoro nic. Možná tak pozdravit.
Podobné to tedy bylo i s mou arabštinou. Byly to nervy :D Naštěstí Port Said nebyl a není zrovna městem, kde 5x denně přistávají letadla narvaná turisty, donutilo mě to, arabsky se naučit. Jde to jednodušeji, když slyšíte od rána do večera ze všech stran jen arabštinu. Neučila jsem se ani tak gramatiku, jako se hlavně domluvit. Později pro mě nebyl problém vyříkat si s pokladní v obchodě, že mě chtěla ošidit.
A teď něco o Port Saidu. Port Said, město na severním konci Suezského průplavu, mi přirostlo k srdci. Nejednou jsme jeli s dětma trajektem, který prochází severní částí tohoto kanálu, do malebné části města Port Fuad, které je postaveno ve francouzském stylu. Během prvního roku mého pobytu v Port Saidu jsem měla možnost projet se i přímo kolem Suezského průplavu. Můj tchán je bývalý voják a měl přístup k jinak uzavřené cestě kolem průplavu. Byl to adrenalin, protože jako cizinka jsem tam oficiálně nemohla, takže jsem nemluvila, skoro ani nedýchala, ale zážitek to byl úžasný. To bylo ovšem ještě před revolucí, teď už by tam nepustili ani tchána samotného.
Jako vzpomínka na Port Said mi utkvěl také výlet s manželem na ostrov Tennes, kde se nachází pozůstatky starověkého islámského města. To bylo moje první seznámení s vykopávkami. Úžasný, pro mě do té doby nepředstavitelný, život kolem jezera Manzala, kde lidé obývají chýše bez přívodu elektritřiny, teplé vody ( tu si ohřívají v plastových nádobách na střechách chýší), ale jsou spokojení a hlavně by se rozdali i z toho posledního, co mají.
Port Said je nejen přístavní město, ale také turistické. I když se to vylučuje s tím, co jsem psala na začátku. Nejezdí tady ovšem zahraniční turisti, ale z Egypta, hlavně z Káhiry (vzdálenost 200km jsou slabé dvě hodinky autem). Celé rodiny (myšleno rodiče, prarodiče, tetičky, strýcové...) si pronajímají bungalovy v resortech a tráví tak dovolenou společně. I místní se rádi přestěhují na pár dnů ze svých bytů do resortu (neminulo to ani mě), a během egyptských svátků a léta je rezervace takových míst nutná alespoň ¾ roku dopředu.
Nejen na pláže ovšem jezdí egyptští turisti, Port Said je také vyhlášeným místem nákupů, takový menší Khan Al-Khalili, kde seženete opravdu všechno a podle Egypťanů i nejnovější módu, a hlavně nejlevnější. Platilo to především dříve, kdy byl Port Said, jako přístavní město, osvobozeno od daně. Dnes už jsou ceny téměř srovnatelné.
Nejen k Port Saidu, ale k celému Egyptu, patří noční (hlavně letní) život. Kdo nezkusil foul a falafel ve 3 hodiny ráno z nonstop stánků, jako by nebyl v Egyptě J Moje první zkušenost právě s foul nebyla zrovna příjemná. Strašně mi chutnal a přejedla jsem se ho, no, dva dny jsem pak nemohla sníst nic jiného. Ne nadarmo ho muslimové jedí na snídani v Ramadánu, protože opravdu zasytí na dlouhou dobu. Mě teda až moc :D
Další úžasná zkušenost jsou noční trhy s ovocem a zeleninou. To si tak vzpomenete třeba v 1 hodinu ráno, že vám chybí rajčata. Žádný problém, stačí zajít na místní trh a vybrat, co potřebujete. Čerstvé sezónní ovoce a zelenina nám v ČR s manželem, ale i s dětma, moc chybí. O chuti ani nemluvím,(natož pak ceny) celoročně úžasná chuť čerstvých rajčat, okurek, paprik, a to mango.....mňam
Za 6 let, co jsem v Port Saidu žila, bych mohla psát romány. Je toho hodně, dobré i špatné, jako ostatně všude. Ale pro nás je to domov a moc rádi se tam s celou rodinou vracíme. Doufáme, že letos v létě nám situace dovolí opět jet naštívít babičku a dědu a nechat na sebe dýchnout chuť orientu.
....pokračování příště